Pejsky jsme měli vždy rádi a když děti trochu vyrostly, pořídili jsme si malou pražskou krysařičku Betynku. Vážila 1,25kg, byla opravdu malinká a dožila se jen 9 let.
Další pejsek byl kříženec pinče s krysaříkem. Je to fenka, která byla tak vychrtlá, že při první návštěvě veterináře nám řekli, jestli to není kříženec italského chrtíka. Od té doby jsme hledali informace o chrtících. Děti dospěly, odstěhovaly se a my jsme si pořídili prvního italáčka Iris z Amálčiny zahrádky. Těšili jsme se, že budeme mít někdy štěňátka. Objeli jsme pár výstav, Iris byla šikovná, získala hned na druhé výstavě CAJC v konkurenci 7 fenek. Bohužel, když došlo na bonitaci, zjistili, že jí chybí jeden zoubek nad toleranci. To bylo obrovské zklamání.
Po čase jsme začali uvažovat o koupi další fenky. Po našich zkušenostech jsme dlouho vybírali. Nakonec jsme vybrali ještě nenarozeného pejska, podle vzhledu a rodokmenu rodičů a podle kvality chovné stanice. Měli jsme štěstí a přivezli jsme si domů Hickory Annaperlu, krásnou isabelovou holčičku, která nám dělá velkou radost. Nezůstaneme ale jen u dvou chrtíků. Zaregistrovali jsme si CHS Italian von Waldstein (protože hrad Valdštein máme moc rádi). Těšíme se na maličké chrtíky, protože to je snad to nejroztomilejší na světě.
